L-N

Lukešová Milena - *16. 6. 1922 Choceň, † 28. 7. 2008 Litomyšl. Básnířka, překladatelka z ruštiny, teoretička, redaktorka. V roce 1941 absolvovala gymnázium v Litomyšli, na Filozofické fakultě UK v Praze studovala ruštinu, češtinu a literární vědu. Od roku 1961 působila Milena Lukešová ve Státním nakladatelství dětské knihy (od roku 1969 Albatros) jako redaktorka. Své verše publikovala Milena Lukešová v dětských časopisech Mateřídouška, Sluníčko, Ohníček a další. Spolupracovala s televizí a rozhlasem. Napsala desítky knih, které vycházely i s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Mezi tyto knihy patřila leporela, sbírky veršů, encyklopedie i poezie pro dospívající mládež.

 

Machonin Sergej - *29. 12. 1918 Moskva (Rusko), †24. 11. 1995 Praha. Esejista, dramaturg, překladatel, literární a divadelní kritik. Ve 20. letech odešel s rodiči z Ruska, dětství prožil v Prostějově, od roku 1930 studoval Ruské reálné gymnázium v Moravské Třebové, od roku 1931 pak na Zemské vyšší reálce v Prostějově. V roce 1938 maturoval a začal studovat češtinu a němčinu na filozofické fakultě UK v Praze. Za války strávil 3 roky v koncentračním táboře Sachsenhausen, po roce 1945 pokračoval ve studiu, vysokou školu ukončil v roce 1951. Poté pracoval jako nakladatelský redaktor, překladatel, filmový kritik, dramaturg, redaktor Literárních novin (Literárních listů, Listů), noční vrátný v Národní galerii. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od poloviny 70. let se aktivně podílel na opisování a šíření samizdatu, publikoval v exilových periodikách (Svědectví, Listy). Je autorem několika filmových scénářů, např. „Návrat ztraceného syna“ (1969).

 

Malina Bedřich - *7. 2. 1893 Mirovice u Písku, †24. 6. 1964 Sádek u Poličky. Kněz, farář v Sádku, konsistorní rada, katecheta a profesor poličského gymnázia. Autor řady spisů, např. „Dějiny římského breviáře“ (1939). V dubnu 1936 provedli ochotníci v jeho úpravě pět představení Pašijí.

 

Mauler Jan - *22. 12. 1933 Kostelec na Hané. Umělecký tiskař z hloubky. Působí v Moravské Třebové. Původní profesí písmomalíř se tiskem grafik začal aktivně zabývat přibližně v roce 1977. Profesi se naučil u předních českých grafiků, spolupracuje s řadou bibliofilských nakladatelství (Lyra pragensis, Bonaventura, Biblos atd.), vydal několik vlastních bibliofilií, v nichž textové části realizoval sítotiskem. K dlouhodobé spolupráci získal  přední české grafiky (A. Born, J. Bauch, C. Bouda, J. Liesler, O. Janeček, K. Lhoták, J. Šerých). Mezi jeho nejvzácnější práce patří tři knihy básní Jaroslava Seiferta s originály Vladimíra Komárka a Josefa Pilečka.

 

Michl Josef Václav Justin - *10. 9. 1810 Polička, †13. 9. 1862 Březiny. Mezi lidem známý rodinnou přezdívkou Drašar (Michlova přezdívka vznikla podle chalupy, z níž pocházel jeho rod). Národní buditel, spisovatel. Michl nejprve působil jako katolický kněz a vlastenecký učitel. Když ho uchvátily myšlenky luteránství, byl z katolické církve vyobcován a a až do smrti pronásledován. Zabýval se studiem slovanských národů. Vytvořil první českou praktickou učebnici srbochorvatštiny „Pravopis ilyrský“(1836). Hlásal potřebu obecného vzdělání pro široké vrstvy národa. Sepsal bibliografii české literatury navazující na Jungmannovu Historii literatury české „Ouplný literaturní létopis, čili Obraz slovesnosti Slovanův nářečí českého v Čechách, na Moravě, v Uhřích atd., od léta 1825 až do léta 1837 “ Stal se hlavní postavou posledního románu Terézy Novákové „Drašar“. Pobýval v Lipníku nad Bečvou, v letech 1823-1830 v Litomyšli. Ke konci svého života žil v bídě jako zcela zapomenutý. Zemřel v přístěnku chalupy u Teplých v místě dnešní památné Drašarovy lípy v Březinách. Na tamním hřbitově má hrob.

 

Mouřenín Tobiáš z Litomyšle - *1556 Litomyšl, †po roce 1625? Pražský měšťan, spisovatel, autor her. Roku 1587 vychází Mouřenínem přeložený a vytištěný spisek Pavla Fabricia „Pranostiky hvězdářské k létu...1588 přestupnému", roku 1594 vychází překlad díla Vincenze Portia „Líčidlo krásné pannám a paním i jiným osobám“. Některé Mouřenínovy knihy byly později na indexu zakázaných knih: „Zrcadlo dvou bohátčův. Rozmlouvání Smrti s jedním bezbožným a druhým pobožným boháčem“ nebo „Smrt a život, jinak Srovnání života a smrti, v kterémž ve skrze pěkná podobenství smrt životu lidskému ukazuje“. Z konce 90. let 16. století je znám např. spis „Kázání radostné chvály a díkův činění z šťastného a udatného dobytí hlavní pevnosti Rábu, německou řečí v Vídni v předním kostele u svatého Štěpána od Jiřího Šerera etc. druhého dne měsíce dubna učiněné. Léta 1598. Nyní pak pro budoucí památku na česko upřímně přeložené skrze Tobiáše Mouřenína L.“. Mouřenínova tvorba vrcholí roku 1604 mravoučnými hrami, fraškami („Věk člověka“, „Historia kratochvilná“, „Historie o jednom selském pacholku“, „Vejstupný syn“). Je autorem básní epických („Život a putování“ a „Sumovní kronika“) i lyrických („Pobožná písnička“). Po Bílé hoře emigroval do Bavorska, kde jeho stopy mizí po roce 1625.

 

Nečas Jan Evangelista - *25. 12. 1849 Studnice, †30. 1.1 919 Brno. Právník, básník, překladatel (zejm. z polštiny). Používal také pseudonymy Jan ze Studnic a J. Čas. Studoval gymnázium v Litomyšli, jako soudce působil na různých místech na Moravě. Autor řady básnických sbírek,(např. „Žně smrti“ - 1905),  průvodců poříčím Svratky, v několika publikacích z právnické oblasti se snažil se o popularizaci práva.

 

Nejedlý Zdeněk - *10. 2. 1878 Litomyšl, †9. 3. 1962 Praha. Historik, estetik, muzikolog a politik. Pocházel z rodiny učitele a muzikanta Romana Nejedlého, významného regionálního kulturního pracovníka v Litomyšli, který se osobně znal s tehdy začínajícím spisovatelem Aloisem Jiráskem. Tato skutečnost později ovlivnila jeho syna Zdeňka, který již během studií na litomyšlském gymnáziu, kde v roce 1896 maturoval, projevil zájem o historii a hudbu. Studoval na FF UK v Praze historii v kombinaci se zeměpisem a později s estetikou. Jeho vysokoškolskými učiteli byli J. Goll, T. G. Masaryk, O. Hostinský a soukromě Z. Fibich. V r. 1905 se stal docentem, 1909 mimořádným a 1919 řádným profesorem hudební vědy UK. Za první světové války začal být politicky činný (v české straně pokrokové, v Realistickém klubu). Po válce se otevřeně přikláněl k levicovému proudu v politice, spoluzakládal Společnost pro rozvoj vztahů Československa se Sovětským svazem, nekriticky až lživě propagoval poměry v Sovětském svazu (např. na protestních akcích v Litomyšli v době hospodářské krize), výrazně se přikláněl k politice KSČ, do které vstoupil až v exilu v Moskvě v roce 1939. V Moskvě působil jako profesor Lomonosovovy univerzity, dále v Akademii věd SSSR, a byl také místopředsedou Slovanského výboru. Po válce v osvobozené republice byl jmenován ministrem kultury a osvěty první vlády, pak ministrem sociální péče, a po únoru 1948 ministrem školství a kultury. Mimo jiné zavedl devítiletou školní docházku a otevřel cestu ke komunistické a ateistické ideologizaci školství a likvidaci církevních škol. Roku 1952 se stal prvním prezidentem právě založené ČSAV. Nejedlý je autorem řady odborných vědeckých prací, např. „Mládí mistra Jana z Rokycan“ (1899), „O české misii Jana Kapistrana“ (1900), tiskem vyšel i jeho projev „Slovo o české filosofii“ (1946), je autorem spisku „Komunisté – dědici velkých tradic českého národa“. Věnoval se intenzívně propagaci díla B. Smetany, A. Jiráska, B. Němcové, T. G. Masaryka, napsal „Dějiny husitského zpěvu za válek husitských“ (1913), „Všeobecné dějiny hudby“ (1916–1930) atd. Velkou pozornost věnoval litomyšlskému rodákovi Bedřichu Smetanovi „Bedřich Smetana“ – 1924, „Bedřich Smetana I. – VII.“ – 1924–1933), jehož dílo propagoval, Aloisi Jiráskovi („Alois Jirásek a jeho Litomyšl“ – 1911, „Čtyři studie o Aloisu Jiráskovi“ - 1949), Boženě Němcové („Božena Němcová a Ratibořické údolí“ - 1922) nebo T. G. Masarykovi, u kterého oceňoval jeho pojetí humanismu (nedokončená monografie T. G. M., díl I.-IV.“- 1930-1937). V Litomyšli byl organizátorem několika velkých výstav věnovaných některým uvedeným osobnostem: Jiráskovi (1931), Němcové (1932) a Smetanovi (1934). Věnoval se i historii rodného města „Dějiny města Litomyšle a okolí“ (1903) nebo „Litomyšl -1000 let života českého města" (1934). V roce 1949 se za velkého přispění Z. Nejedlého v zámeckém areálu konal první ročník operního festivalu Smetanova Litomyšl. U 1. základní školy v litomyšlské Zámecké ulici stojí pomník Z. Nejedlého. Po roce 1989 radní města zvažovali, zda pomník zbořit či zachovat. Město se rozhodlo sochu zachovat a opatřit ji vysvětlujícím nápisem: "Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně tak jako ty, kdož se rozhodli jej tupit, mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají. B. Pascal. - ZDENĚK NEJEDLÝ (1878-1962). Rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré, zavrhuje špatné jeho skutky."

 

Němcová Božena (rozená Barbora Panklová) - *4. 2. 1820 ? Vídeň (Rakousko), †21. 11. 1862 Praha. Spisovatelka, zakladatelka novodobé české prózy. Od roku 1821 žila s rodiči v Ratibořicích, v letech 1826 – 1833 navštěvovala školu v České Skalici. Roku 1837 se provdala za komisaře finanční stráže Josefa Němce. Manželství nebylo příliš radostné, přesto se jim narodili tři synové a jedna dcera. Rodina se často stěhovala, neboť Josef Němec byl služebně překládán (např. Josefov, Litomyšl, Polná, Praha, Domažlice, Všeruby, Nymburk, Liberec). Jako spisovatelka začínala poezií, je autorkou řady kratších i rozsáhlých próz, např. „Divá Bára“, „Dobrý člověk“, „Chudí lidé“, „Chyže pod horami“, „Karla“, „Pan učitel“, „Babička“, „Pohorská vesnice“, „V zámku a v podzámčí“, napsala několik cestopisů (např. „Z Uher“, „Obrazy ze života slovenského“, zachycovala folklór, obyčeje, zvyky (např. „Obrazy z okolí Domažlického“).  Božena Němcová dvakrát pobývala v Litomyšli. Poprvé to bylo v letech 1839 - 1840, když sem byl přeložen její muž. V domě na Smetanově nám. č.p. 27, kde bydlela, se jí v roce 1839 narodil druhý syn Karel. Božena Němcová poté navštívila Litomyšl během své dovolené v nedalekých lázních na Horách u České Třebové, kde v září roku 1851 pobývala tři týdny se svými čtyřmi dětmi. Na delší dobu přijela Němcová do Litomyšle 13. září roku 1861 na základě příslibu tiskaře Augusty, že vydá její sebrané spisy, které si bude také moci sama redigovat. Slíbila je zahájit zbrusu novým dílem, které mínila v Litomyšli teprve napsat. Augusta ji ubytoval v hostinci Modrá hvězda (u Pifflů), platil za ni ubytování a stravu, obklopil ji pohodlím a byl ochoten poskytnout jí kromě honoráře i přivýdělek za korektury cizích textů, které tiskl. Němcová však do Litomyšle přicestovala natolik nemocná a psychicky zdecimovaná, že nebyla schopna soustředit se na práci a ani na nový román, z něhož zůstalo zachováno pár stránek. Snažila se proto alespoň připravit pro první svazek sebraných spisů Babičku. Spisovatelka uskutečnila pouze drobné zásahy do textu a vypustila motto a věnování. Na víc již neměla vzhledem k pokračující nemoci sil. Augusta byl nespokojen a přestal Němcové vyplácet zálohy a ručit za ni v hostinci. Octla se prakticky bez prostředků. Velmi nemocnou ji nakonec manžel v listopadu odvezl do Prahy. Den před smrtí dostala Němcová do ruky první sešit druhého vydání Babičky. Úpravou díla byla trpce zklamána, vydání bylo velmi nekvalitní, špatně vytištěné na nekvalitním papíře a s tiskovými chybami a neautorskými zásahy jako ve vydání prvním. Přesto Němcová stihla do nich ještě vepsat věnování: dceři Doře a sestře Josefa Franty Šumavského – Markytě. Božena Němcová zemřela 4. 2. 1862 v Praze a je pohřbena na Vyšehradě. V roce 1932 se konala z podnětu Zdeňka Nejedlého na litomyšlském zámku velká výstava věnovaná Boženě Němcové. Výstavu tehdy navštívil i prezident T. G. Masaryk. U příležitosti této výstavy byla také odhalena pamětní deska na hotelu Modrá hvězda „V tomto domě naposled pracovala a dohasínala Božena Němcová 13. 9. – 28. 11. 1861.“

 

Neruda Jan - *9. 7. 1834 Praha, †22. 8. 1891 Praha. Básník, prozaik, novinář, fejetonista, kritik. Neruda pocházel z Malé strany, od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od roku 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel studovat práva a filozofii. Prošel několika úřednickými zaměstnáními. Pracoval jako novinář (Národní listy, Obrazy domova, Čas, Květy, Lumír). Hodně cestoval (Německo, Maďarsko, Francie, Řecko, Itálie, Egypt). Byl výrazným představitelem generace Májovců. Je autorem šesti básnických sbírek: „Hřbitovní kvítí“ (1857), „Knihy veršů“ (1867), „Písně kosmické“ (1878), „Balady a romance“ (1878-1883), „Prosté motivy“ (1883), „Zpěvy páteční“ (1896). Vydal několik prozaických děl, např. „Arabesky“ (1864), „Trhani“ (1876), „Povídky malostranské“ (1878). Je autorem několika set fejetonů. V roce 1860 působil Jan Neruda v litomyšlské tiskárně A. Augusty jako redaktor II. ročníku společenského časopisu Obrazy života, což byl v té době časopis mladé literární generace. Zde vyšla i jeho tragédie „Francesca di Rimini“ (1860). Byl také hostem majitelky bysterského panství Ernestiny z Langetu na zámku v Bystrém. Jan Neruda zemřel v Praze v roce 1891 a je pohřben na Vyšehradě.

 

Novák Arne (vlastním jménem Arnošt František Marie Novák) - *2. 3. 1880 Litomyšl, †26. 11. 1939 Polička. Literární historik a kritik, bohemista a germanista, syn spisovatelky Terézy Novákové. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Vystudoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově v Praze. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně. Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1920 působil jako profesor české literatury brněnské univerzity, v letech 1938 - 1939 byl jejím rektorem. Je autorem „Přehledných dějin literatury české“ (1913), mnoha odborných literárně-teoretických a literárně-kritických publikací a esejí a monografií (např. o J. Nerudovi, S. Čechovi, J. Dobrovském, V. Dykovi, J. Pekařovi). Byl vedoucím literární části Ottova slovníku naučného, vydavatelem sebraných i vybraných spisů řady našich spisovatelů (např. V. Dyk, J. Neruda, T. Nováková), autor publikace o „Litomyšli“ (1916), o městě se zmiňuje také v knihách „Hovory okamžiků“ (1926), „Podobizny žen“ (1940). O prázdninách pobýval Arne Novák v Proseči a cestoval po okolí.  Při pobytu v Proseči v roce 1939 onemocněl Arne Novák těžkým zápalem plic, kterému podlehl v nemocnici v Poličce. Jeho pohřeb v Brně se konal za manifestační účasti veřejnosti, projevy nad rakví však byly zakázány. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.

 

Nováková Teréza - *31. 7. 1853 Praha, †13. 11. 1912 Praha. Spisovatelka. Pocházela z poloněmecké rodiny. Teréza Nováková navštěvovala dívčí školu F. S. Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam. Po svatbě s gymnaziálním profesorem dr. Janem Novákem (1876) se přestěhovala z Prahy do Litomyšle, kde její manžel vyučoval v letech 1876-1895 na gymnáziu kde se jim narodilo všech šest dětí (Márinka a Lila jsou pochovány na litomyšlském hřbitově). V Litomyšli žila Teréza Nováková až do roku 1895, a to na čtyřech místech. Přispívala také do mnoha časopisů (brněnská Vesna, Obzor, Národní listy, Lumír, Lada). V roce 1882 ustavila zvláštní spolek Spolek paní a dívek, byla jeho jednatelkou a poté starostkou a zavedla pravidelná schůze a přednášky. V roce 1886 poprvé pobývala v Budislavi, v letech 1893 - 1894 navštívila Bystré a další obce na Poličsku a Litomyšlsku. Poté, co v roce 1897 Nováková ovdověla, se vrátila do Prahy a tam vedla časopis Ženský svět. Od roku 1898 připravovala stať o Litomyšlsku pro Ottův slovník naučný. Je autorkou řady národopisných a vlastivědných studií (např. „Východočeské lomenice“, „Kroj lidový a vyšívaný na Litomyšlsku“, „Potulky po Čechách východních“, „Z nejvýchodnějších Čech“, „O českém kroji“), pohádek, povídek, drobných próz (zejména „Úlomky žuly“ z okolí Budislavi) a zvláště románů: „Maloměstský román“ (1890), „Jan Jílek“ (1898 - z prostředí Lubné, Širokého Dolu), „Jiří Šmatlán“ (1900 - z prostředí Borové, Telecího), „Na Librově gruntě“ (1901 - z prostředí Nedvězího, Bystrého), „Děti čistého živého“ (1907 - z Prosečska), „Drašar“ (1910 - z prostředí Poličky, Březin). Po manželově smrti žila Nováková v Proseči u Skutče, kde napsala svá vrcholná literární díla. Teréza Nováková zemřela na těžkou srdeční chorobu u svého syna, literárního historika, Arne Nováka v Praze. Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech v Praze.

Kontakt

Literární toulky po Svitavsku Milan Báča 603511743 milan.baca@seznam.cz