I-K

Janíček Rudolf ing. - * 16. 4. 1904 Jevíčko - 6. 10. 1988. Znalec a překladatel indického písemnictví. Narodil se v Jevíčku (č. p. 45), absolvoval jevíčskou reálku. V mládí působil jako novinář v Paříži a v Miláně. V Československu přispíval do Lidových novin. Vyučoval na železnobrodské sklářské škole. Patřil k předním znalcům a překladatelům indické literatury. Přeložil ze sanskrtu nábožensko-filozofickou báseň Bhagavadgítu neboli Zpěv Vznešeného (2. stol. př. n. l.), překládal upanišady, poezii starých posvátných indických textů, také díla soudobého indického spisovatele Dhana Gópála Mukerdžího, knihu Slunce orientu (o životě Buddhy) od Emilio Ribase. Janíčkův překlad Bhagavadgíty zhudebnil Dr. Josef Plavec. Literární odkaz Janíčka je archivován v Památníku národního písemnictví.

 

Javornický Jan - *24. 6. 1785 Vysoké Mýto, †20. 7. 1847 Církvice u Čáslavi. Kněz a pedagog, překladatel z němčiny a autor knih pro mládež, knížek lidového čtení a jazykových příruček. Studoval filosofii v Litomyšli, pak teologii, působil na různých místech (byl např. katechetou ve škole v Nových Dvorech), od roku 1820 do smrti v Církvicích. Napsal přes 30 zábavných výchovných spisů, ale psal také básně, povídky a metodické knihy k vyučování německého jazyka. Některá jeho díla vycházela v PrvotináchPříteli mládeže, a ve Květech.  

 

Jeřábek Čestmír - *18. 8. 1893 Litomyšl, †15. 10. 1981 Brno. Spisovatel. Vnuk správce Augustovy tiskárny v Litomyšli J. V. Jeřábka, syn spisovatele V. K. Jeřábka. Gymnázium studoval v Litomyšli v letech 1904-06 a poté v Brně. Absolvoval studia práv v Praze a v Innsbrucku. Během první světové války sloužil na haličské a italské frontě. Roku 1921 se stal spoluzakladatelem brněnské Literární skupiny, spoluredigoval její časopis Host. Po roce 1945 pracoval jako předseda Sdružení moravských spisovatelů. Je považován za  představitele českého dadaismu, jeho dílo bylo ovlivněno expresionismem („Cirkus Maximus“, „Nové vlajky“, „Vetřelkyně“) a psychologickým realismem („Svět hoří“ - za tento román získal v roce 1928 Státní cenu). Část jeho díla se vztahuje tématicky k Litomyšli: „Odcházím, přijdu“ (z posledních údobí života Boženy Němcové), „Jitro se zpěvem“ (život rodičů Bedřicha Smetany v Litomyšli 20. let 19. století před narozením syna Bedřicha), „Alespoň ve snu“, „Kam jde tvá cesta“ a lyrické obrazy z dětství „Zelená ratolest“. Věnoval se tématice historické („Legenda ztraceného věku“, „Sága našeho rodu“), tématice okupace a války („Zvedni se, město!“, „V zajetí Antikristově“), je autorem vzpomínkových próz („V paměti a v srdci“), věnoval se B. Němcové (triptych „Život a sen“ ) nebo F. Kafkovi („Cizinec na ostrově“).

 

Jeřábek Viktor Kamil - *4. 2. 1859 Litomyšl, †16. 4. 1946 Litomyšl. Spisovatel. Syn správce Augustovy tiskárny J. V. Jeřábka, otec spisovatele Čestmíra Jeřábka (1893 – 1981). Absolvoval reálku v Litomyšli (1875), studoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře, pracoval jako podučitel v Osíku u Litomyšle, jako učitel v  Oslavanech, v Silůvkách. Dlouhá léta působil jako řídící učitel v Obřanech a Pršticích u Brna). V roce 1932 byl jmenován čestným občanem města Litomyšle. Do Litomyšle se vrátil v listopadu 1944 po těžkém náletu na Brno. Litomyšl mu poskytla řadu námětů: „Obrazy ze života“, „Bodří maloměšťáci“, „Štěstí domova“. Psal knihy pro děti: „Ó mladosti radostná“, „Honzíček dobrodinec“. Životní osudy zachytil v knize „Život“ („Jak život šel“, „Mezi Litomyšlí a Brnem“). Cestoval po Evropě a své zážitky zpracoval v cestopisných knihách (např. „Ku břehům Baltu“, „Napříč Itálií“). V letech 1912 – 1921 byl prvním předsedou Moravského kola spisovatelů. Byl velkým přítelem spisovatelky Gabriely Preissové.

 

Jilemnický Petr - *18. 3. 1901 Letohrad, †19. 5. 1949 Moskva (Rusko). Spisovatel. Absolvoval základní školu v Kyšperku, střední hospodářskou školu studoval v Chrudimi. V roce 1921 odmaturoval na učitelském ústavě ve slovenských Levicích. V letech 1923 – 1926 pracoval jako učitel na Kysucích. V roce 1926 odešel do SSSR, kde vystudoval na Státním ústavu žurnalistiky v Moskvě. Jeden rok pracoval jako redaktor deníku Pravda.  Od roku 1930 pracoval jako učitel na několika školách na Slovensku. Po vypovězení ze Slovenska se v roce 1939 přistěhoval s manželkou Růženou Jilemnickou (1897 - 1947), která byla socialisticky angažovanou spisovatelkou pro děti a mládež, do Poříčí u Litomyšle. Působil jako učitel v nedaleké Budislavi nebo v Jarošově. V Budislavi byl zapojen do protifašistického odboje, v roce 1942 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn (koncentrační tábor Griebo - jeho spoluvězněm byl i pozdější ředitel svitavského gymnázia Jaroslav Petr). Po osvobození krátce pracoval jako úředník, po únoru 1948 nastoupil jako kulturní atašé v Moskvě, kde působil až do své předčasné smrti. Jilemnický publikoval od roku 1921, vydal řadu románů („Víťazný pád“, „Zuniaci krok“, „Pole neorané“, „Kus cukru“, „Kronika“), reportáží, povídek a novel. Budislavskému regionu je věnována Jilemnického črta „Pohlednice od budislavských rybníků“.

 

Jirásek Alois - *23. 8. 1851 Hronov, † 12. 3. 1930 Praha. Spisovatel a dramatik. Navštěvoval německé piaristické gymnázium v Broumově (1863-67), české gymnázium v Hradci Králové (1867-71) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871-74). Léta 1874-88 prožil v Litomyšli, působil jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziu v letech 1874-1877, poté na reálce v letech 1877-1881 a znovu na gymnáziu v letech 1881-1888. V Litomyšli se v roce 1879 oženil s Marií Podhajskou (1859-1927), na litomyšlském hřbitově pochoval jedno ze svých sedmi dětí - čtyřletou dceru Mařenku (1881-1885). Měl zásluhu na tom, že se Litomyšl stala mimopražským kulturním centrem. S Litomyšlí a okolím je spjata řada jeho děl, např. „M. D. Rettigová“, „Zkouška, Filosofská historie“, „U rytířů“, „Na staré poště“, 5. díl „F. L. Věka“, „Nevolnice“, „Učitelský“, „Vesecký“, části „Černé hodinky“, „Rozmarýnky“, „Felice Tankredo“, „Vojnarka“ (Trstenice), „Otec“ (Horní Sloupnice), „Lucerna“ a „Krajanka“ (Mendryka), „Nápis“ (Svojanov), v Litomyšli vznikly dále knihy „Psohlavci“, část trilogie „Mezi proudy“, 1. díl „F. L. Věka“, „Na dvoře vévodském“, „Jahonka“, „Starosvětské obrázky“, „Skaláci“, „Poklad“, „V cizích službách“, „Skály“. Přispíval do almanachů a časopisů Obzor litomyšlský, Pamětní list Sokola litomyšlského, Studentská Litomyšl, Od Trstenické stezky. Pobyt v Litomyšli zachytil v knize „Z mých pamětí“. V jeho díle se objevuje také Jevíčko v období husitství (drama „Jan Žižka“). Po odchodu z Litomyšle žil, učil na gymnáziu a tvořil v Praze. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale také podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl.

 

Kabátník Martin - *???, †2. února 1503 Litomyšl. Tkadlec a krejčí, kožešník nebo kloboučník. Z Prahy přesídlil do Litomyšle, stal se členem tamější Jednoty bratrské. Byl jedním ze čtyř českých bratrů, které Jednota vypravila roku 1491 na Blízký Východ (Jeruzalém, Betlém) a do Egypta, aby tam hledali původní křesťanské církve, které se nezpronevěřili původnímu křesťanskému poslání. Po návratu v roce 1492 své zážitky diktoval (sám byl patrně v té době negramotný) litomyšlskému písaři Adamu Bakalářovi. Jeho vyprávění vyšlo v Litomyšli roku 1539 s titulemCesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta Martina Kabátníka z Litomyšle a na té cestě sepsání rozličných zemí, krajin, měst a způsobův jich i také obyčejův lidí vnově vytištěná“.

 

Kainar Josef - * 9. 6. 1917 Přerov, †16. 11. 1971 Dobříš. Básník a textař, člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice. Studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze. Pracoval jako novinář, spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. Kainar je autorem básnických sbírek „Příběhy a menší básně“, „Osudy“, „Nové mýty“, „Veliká láska“, „Český sen“, „Člověka hořce mám rád“, „Lazar a píseň“, „Moje blues“, tvořil také pro děti („Nevídáno-neslýcháno“, „Říkadla“, „Zlatovláska“). V 50. letech několikrát pobýval v Domově spisovatelů (dům PEN klubu) v Budislavi u Litomyšle, zde se inspiroval k některým svým dílům.

 

Kalda Josef - *4. 8. 1871 Nové Město na Moravě, †2. 1. 1921 Praha. Povídkář, dramatik. Vyrůstal v Borové u Poličky u svého dědy, evangelického faráře. Absolvoval valašskomeziříčské gymnázium. Působil jako úředník na dráze. Napsal vzpomínkovou prózu „Ogaři“, libreto k stejnojmenné opeře Jaroslava Křičky, knihu povídek „Jalovinky“ a drama „Na vlnách revoluce“. Jeho cyklus 23 lyrickoepických básní ve valašském nářečí zhudebnil Leoš Janáček pod názvem „Zápisník zmizelého“.

 

Karafiát Jan - *4. 1. 1846 Jimramov, †31. 1. 1929 Praha. Českobratrský kněz, spisovatel, publicista. Základní vzdělání získal v evangelické škole v Jimramově. Od jedenácti let studoval na německém piaristickém gymnáziu v Litomyšli. V šestnácti letech studoval na německém evangelickém gymnáziu ve vestfálském Güterslohu, pak absolvoval teologická studia v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. Působil jako vychovatel v zahraničí, po návratu do vlasti učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu, působil jako farář. Karafiát se do české literatury zapsal především pohádkou „Broučci“. V letech 1857-62 studoval litomyšlské piaristické gymnázium, působil jako duchovní a učitel na různých místech v Čechách, v roce 1869 také v Telecím, kde několik týdnů zastupoval svého nemocného strýce Václava Karafiáta, který v Telecím působil jako farář.

 

Karen Jiří (vlastním jménem Ladislav Podmele) - *11. 6. 1920 Litomyšl, †30. 4. 2000 Praha. Básník. Vyučil se knihkupcem, pracoval jako středoškolský profesor, jako vedoucí kabinetu historie a marxismu-leninismu Ústavu pro další vzdělávání učitelů a ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze. Byl autorem řady odborných článků a učebních pomůcek. Od roku 1979 se věnoval literatuře, psaní básní. V literárních počátcích (publikoval již od roku 1939) používal pseudonym Vláďa Podhořanský nebo Jiří Janda. První básnickou sbírkou byly „Vteřiny zrání“ z roku 1972, následovaly „Okřídlený kámen“, „Plášť do deště“, „Den laskavý na slova“, „Ještě jednou žít na zemi“, „Hledání modrého tónu“, „Země po které jsem šel“, „Stromy přicházejí do města“, „Sázka na člověka“, „Vaše podlaha náš strop“, „Čtverec nad přeponou“, „Skřivan zpívá na betonu“, „Buď rád že nejsi kámen“, „Život laskavý nejen na slova“, „Potichu a šeptem“, „Výprava dona Quijote do hlubin lidské duše“, „Dopisy z rajchu“, „Kdybych se snad nevrátil…“. Vyšla mu také sbírka v němčině (např. „Bevor die neunte“) nebo v esperantu (např. „Flugilhava spono“, „Antaux la nauxa ondo“).

 

Klácel František Matouš (někdy také Ladimír Klácel) - *7. 4. 1808 Česká Třebová, †17. 3.1 882 Belle Plaine, Iowa (USA). Filosof, novinář, básník, prozaik. Studoval gymnázium (1819-25) a filosofii (1825-27) v Litomyšli. V roce 1827 odešel do augustiniánského kláštera v Brně. Stal se členem řádu, v letech 1829 – 1832 studoval na brněnském teologickém ústavu. Roku 1833 byl vysvěcen na kněze, od roku 1835 působil jako profesor filozofie na filozofickém ústavu v Brně. Kvůli básnické, filozofické a buditelské činnost byl Klácel v roce 1844 z profesorského úřadu propuštěn. Klácel vydal sbírky veršů „Lyrické básně“ (1836), „Básně“ (1837), „Jahůdky ze slovanských lesů“ (1845), přeložil „Bajky Bidpajovy“. Některá díla vydal pod pseudonymy (František Třebovský nebo J. P. Jordan). Boženě Němcové, jejíž byl přítel, věnoval „Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu“ (1849). Roku 1869 odplul Klácel do Ameriky, kde se s krajany několikrát pokusil založit společnost (sektu), založenou na lásce lidí a jejich dobročinnosti. Členové těchto společenství se oslovovali bratře a sestro a říkali si nemýlenci.

 

Klejch Václav (také Kleych nebo Gleych) - *23. 9. 1683 Lažany u Litomyšle, †11. 8. 1737 Necpaly u Martina (Slovensko). Vzdělaný rolník, českobratrský písmák, vydavatel a šiřitel reformační literatury, autor duchovních písní. Jeho příslušnost k českobratrské víře byla vyzrazena, proto s manželkou a dvěma dcerami tajně z Lažan, kde hospodařil, v roce 1705 utekl. Podle pověsti stačil v Lažanech ještě pod starou lípou zakopat své knihy. Klejch s rodinou se usídlil v saské Žitavě, kde se živil jako zahradník, učil se německy a latinsky. Začal zde také od roku 1708 vydávat drobné české knihy - špalíčky, které pak tajně v přestrojení pašoval ze svého skladu do původní vlasti i na Slovensko (např. „Hůl pocestného“, „Slabikář český a latinský“, vlastní „Kancionál“). Klejch je jednou z postav Jiráskova románu Poklad, Jirásek o Klejchovi a jeho zásluhách píše také v povídce „Strom“ ve sborníku Domů a jiné obrázky. O Klejchovi píše obrozenec Josef Jungmann v „Historii literatury české“, historik Gustav Adolf Skalský v knize „Z historie české emigrace 18. století“, je uveden v Ottově slovníku naučném pod heslem „Václav Klejch, emigrant a písmák český, narozený v Lažanech na bývalém panství litomyšlském“ a objevil se i v Koniášově seznamu zakázané literatury „Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající“ (1729).

 

Klimešová Bohumila - *15. 12. 1851 Polička, †15. 3. 1917 Hradec Králové. Spisovatelka, překladatelka, folkloristka. První vzdělání získala v rodišti v Jihlavě, v Praze navštěvovala Český ústav ku vzdělávání učitelek. Stala se učitelkou ženských ručních prací, působila mj. v Praze, na odpočinku žila v Praze, Poličce a Hradci Králové. V Poličce iniciovala Ženský spolek a jeho knihovnu. Zabývala se národopisem Poličska, přispívala do Jitřenky (v letech 1882-97). Napsala např. Z jara do léta, V říši kouzel, Tajemství lesní pustiny.

 

Komenský Jan Ámos - * 28. 3. 1592 jihovýchodní Morava (Nivnice?), † 15. 11. 1670 Amsterodam (Nizozemsko). Pedagog, filosof, spisovatel. Po studiích na bratrské škole v Přerově a německých evangelických školách v Herbornu a Heidelbergu byl vysvěcen na kněze. Působil ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako bratrský kněz skrývat (Brandýs nad Orlicí, Horní Branná, Bílá Třemešná) a roku 1628 opustil definitivně vlast a odešel do exilu. Žil v polském Lešně, pobýval a pracoval ve Švédsku, Nizozemí, Anglii, v Uhrách. Komenský je autorem řady spisů z různých oborů, psal česky, latinsky a německy, nejčastěji jde o spisy teologické nebo filosofické, je autorem filozofické alegorie „Labyrint světa a ráj srdce“, z pedagogického díla vyniká např. „Velká didaktika“ (Didactica magna), „Informatorium školy mateřské“, „Dvéře jazyků otevřené“ nebo „Svět v obrazech“ (Orbis pictus). Komenský působil jako učitel, pak rektor, sekretář a archivář a jako biskup jednoty bratrské.  Jeho důvěrným přítelem byl Ladislav Velen ze Žerotína, majitel Moravské Třebové. Jemu je také věnována mapa Moravy (1627). Vztah Komenského k Moravské Třebové byl i příbuzenský – sestra jeho první ženy se vdala za Jiřího Klotzmana z Moravské Třebové, synovec paní Komenské Burian Klotzman byl ve městě zlatníkem. Když cestoval Komenský v listopadu roku 1625 z Brandýsa nad Orlicí tajně do Letovic řešit majetkové spory mezi tehdejší šlechtou, zapůjčil si podle pověsti koně ve Svitavách a putoval přes Moravskou Třebovou. J. A. Komenský zemřel v Amsterodamu, pochován je v Naardenu v Nizozemí.

 

Kopecký Jan - *17. 1. 1902 Polička, †4. 1991 Svitavy. Učitel. První poválečný historik města Svitav, spoluautor knihy „Svitavy a jejich kraj v minulosti“ (1946) a „700 let města Svitav“, autor sbírky „Pověsti a zkazky ze Svitavska“. Přispíval do odborných časopisů, pracoval jako městský archivář a kronikář.

 

Kopecký Jan Dalibor - *31. 3. 1815 Polička, †1859 Praha. Básník, prozaik, publicista, překladatel. Základní školy absolvoval v rodném městě, gymnázium v Litomyšli, Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, filosofii a medicínu v Praze. Jeden z prvních ochotníků v Poličce. Jeho stručný životopis a literární činnost uvedl Josef Jungmann v své „Historii literatury české“. Příslušník a teoretik romantické generace, publikoval v českých a německých časopisech několik básní a společenských a literárních úvah, např. o tvorbě J. Dobrovského a J. Kollára. Publikoval v Tylově Jindy a nyní, v Květech atd. Přeložil dvě povídky v knize „Pověsti z nové romantiky“ (1839).

 

Kořenský Jan - *26. 7. 1847 Sušno u Benátek nad Jizerou, †8. 10. 1938 Praha. Cestovatel a spisovatel. V Praze absolvoval učitelský ústav, v letech 1871-74 působil jako učitel zeměpisu na dívčí škole v Litomyšli, později byl i ředitelem dívčí školy na pražském Smíchově. Vydal se celkem na 33 cest, nejdelší z nich vedla v letech 1893-94 kolem světa. Jeho druhá velká cesta v letech 1900 – 1901 vedla až na Nový Zéland, Oceánii, Asii a přes celé Rusko. O svých cestách napsal četné publikace, jeho nejvýznamnějším dílem je třísvazková „Cesta kolem světa“ s více 1400 stránkami a 600 obrázky a mapkami. Je autorem některých hesel Ottova slovníku naučného.

 

Kosiner Bernard - *29. 12. 1903 Borová – Svatá Kateřina, †4. 8. 1939 Praha. Básník a prozaik, umělecký kritik, zakladatel české rozhlasové kritiky. Počátek jeho básnické tvorby byl ovlivněn O. Březinou a F. X. Šaldou, později proletářskou poezií, je autorem fantazijně laděné „Pohádky o třech kouzelnících času“ (1929).

 

Koudelka Oldřich - *28. 7. 1955 Moravská Třebová. Novinář, publicista a spisovatel. Vystudoval vojenské gymnázium a později na vysoké škole teorii kultury, umění a estetiku. Stal se redaktorem nejprve armádního tisku, později pracoval v denících Expres, Deníky Bohemia, časopisech Nový venkov, Folklor či Moravský venkov. Spolupracuje i s našimi předními periodiky, včetně časopisu. Žije v Úsobrně. Do literatury vstoupil knihou inspirovanou cestami s tehdejší Ústřední hudbou Československé lidové armády nazvaná „Svět tleská Ústřední hudbě“ (1990), následovala poetická knížka literárních etud „Slza a proč o láskách“ (1995) a kniha literatury faktu „Žil pod Kalvárií Jan“ (1999). Vydal řadu knih inspirovaných regionální historií: „Dějiny Jaroměřic na Malé Hané“ (2004), „Vlčí máky pod Cimburkem“ (2005), „Sokolové“ (2006), „Když Třebůvka unášela čas“ (2006), „Sklárna“ (2007), „Chornice aneb staletí pod Štíhlou kráskou“ (2008), „Zelený strom vypravuje“ (2008). Je autorem knihy „Trénoval jsem Emila...“ (2007), ve které vyjádřil své pocity ze setkávání se s Janem Haluzou, trenérem našeho předního atleta Emila Zátopka. Protože se věnuje myslivosti (je rovněž předsedou Klubu autorů Českomoravské myslivecké jednoty), patří do přehledu jeho literárního díla také jeho humoristické kuchařky „Kulinaření s Hubertem“ (1994), „S Hubertem na cestách“ (1997), povídková knížka „Černí rytíři z Lavičné“ (2000), „Knížka (ne)jen pro myslivce aneb Co mne jen tak při šoulání napadlo“ (2008) a sborník literárních etud s tématikou přírody a myslivosti „Třpyt lesa“ (2009).

 

Kovanda Stanislav - *28. 1. 1878 Nedvězí, †17. 2. 1954 Brno. Učitel, povídkář, lyrik, epigramatik, autor prací pro mládež. Vystudoval gymnázium a na univerzitě matematiku a fyziku, učil na středních školách (Mladá Boleslav, Strážnice, Zvolen). Člen Moravského kola spisovatelů. Od roku 1899 přispíval do poličské Jitřenky.

 

Krasonický Vavřinec - *kolem roku 1460 Krasonice, †25.1.1532 Litomyšl. Na pražské univerzitě dosáhl r. 1479 stupně bakalář. Obránce a historik Jednoty bratrské. V Jednotě bratrské upřednostňovat vzdělání před vírou (např. v traktátu „O učených“ - 1530). V roce 1495 se stal správcem litomyšlského sboru, který zaujímal v Jednotě přední místo. Autor Apologie proti zákazu jednoty Vladislavem Jagellonským; účastník různých polemik. Jeho literární pozůstalost byla zničena požárem Litomyšle v roce 1546.

 

Kratochvílová Anna - *1. 6. 1935 Desná, †27.4.2008.  Spisovatelka. Absolvovala gymnázium v Litomyšli, pracovala jako redaktorka časopisu Zář v Pardubicích a Pochodně v Hradci Králové, v letech 1984-1992 byla redaktorkou Kruhu v Hradci Králové. Autorka knih pro mládež: „Pampeliškové ráno“ (1976), „Prázdniny na Krásňovci“ (1977), „Krásňovec žasne“ (1981), „Letní slunovrat v Dolním Andrsenově“ (1987).

 

Krystinová-Popelová Anna - *17. 6. 1866 Polička, †6. 4. 1928 Praha. Spisovatelka. Působila jako redaktorka Jitřenky, založila časopisy Ohlas českého jihu a Nová knihovna.

 

Kryšpín Josef Václav - *16. 8. 1849 Kopidlno, †4. 9. 1927 Praha. Učitel. Působil jako podučitel na německé jednotřídní škole ve Stašově a v letech 1868 – 1903 podučitelem, učitelem a ředitelem na škole v Bystrém. Zde byl organizátorem ochotnického divadla a dalších kulturních spolků. Byl průvodce (poprvé v roce 1893) Terézy Novákové, když sbírala v Bystrém a okolí materiály pro své práce. Seznámil ji s místním archívem, seznámil ji s písmákem Fedrselem. Kryšpínova činnost je obsažena v knize jeho žáka Adolfa Novotného „Z přednášek a zápisů J. V. Kryšpína“ (1928).

 

Kuděj Zdeněk Matěj (vlastním jménem Zdenek Marian Krejčí) - *24. 11. 1881 Hořice, †8. 8. 1955 Litomyšl. Novinář, spisovatel a cestovatel. Ve studiích neuspěl, pracoval jako lékárnický praktikant, procestoval část USA a Kanady. Po návratu se stal členem pražské bohémy a přítelem Jaroslava Haška, se kterým se toulal po Čechách (zážitky z těchto cest popsal v knize „Ve dvou se to lépe táhne“ – 1924). Během 1. světové války byl propuštěn z armády pro předstíranou duševní chorobu. Po válce se věnoval volné novinářské, literární a překladatelské činnosti, několik let žil na Podkarpatské Rusi, po 2. světové válce na Českomoravské vrchovině, kde patřil k rázovitým a všeobecně známým postavičkám. Od roku 1925 přijížděl pravidelně k litomyšlskému lékaři MUDr. Prokopu Hruškovi. V roce 1952 se do Litomyšle přestěhoval, i zde žil svým typickým bohémských životem. Dochovány jsou jeho deníkové záznamy, kterými komentoval mj. i život v Litomyšli na přelomu roku 1954 a 1955. Zemřel v Litomyšli na silný zápal plic. Pochován byl na zdejším hřbitově. Hrob byl osazen nejdříve prozatímní deskou, teprve o rok později za přispění Literárního fondu byl hrob osazen kamenným pomníkem (dlouhou dobu s chybným uvedením roku úmrtí - 1954).

 

Kukla Otakar Aleš - *2. 5. 1931 Polička - †2008. Historik a teoretik umění, spisovatel, publicista a religionista. V letech 1945 – 1950 vystudoval gymnázium v Poličce a v letech 1950 – 1955 filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně – obory dějiny umění, estetika a věda o výtvarném umění. V letech 1956 – 1957 pracoval jako archivář Městského archivu v Bystrém a 1957 – 1958 Okresního archivu v Poličce. V letech 1958 - 1960 a 1961 - 1964 byl ředitelem Městského muzea a galerie v Poličce, pak krátce ředitelem Východočeské galerie v Pardubicích, správcem sbírky jihočeské gotiky v Alšově jihočeské galerii na Hluboké a poté od roku 1965 až do svého odchodu do penze v roce 1991, vedoucím odborného oddělení Galerie hlavního města Prahy. Autor velkého množství příspěvků v Poličském zpravodaji, poličské Jitřence, ve Zprávách z muzeí od Trstenické stezky atd. Je autorem knihy „Listy pro Viktorii“ (1995) a spoluautorem knihy „Svatí spojují národy“ (s M. M. Bubnem a R. Kučerou -1994).

 

Kvapil Josef Š. - *29. 3. 1904 Morašice-Nová Sídla, †1. 6. 1975 Olomouc. Literární historik a kritik, romanista, překladatel, editor. K rodnému jménu Josef připojil pro odlišení iniciálu původního příjmení manželky, rozené Šofferlové. V roce 1923 absolvoval gymnázium v Litomyšli, vystudoval češtinu, francouzštinu a srovnávací dějiny literatur na filosofii v Praze. Působil na středních školách v různých místech, také jako profesor na olomoucké univerzitě. Propagátor česko-rumunských vztahů. Spolupracoval na „Akademických dějinách francouzské literatury“, na vydání „Slovníku spisovatelů Francie, Švýcarska, Belgie, Lucemburska“, z české literatury se zabýval Juliem Zeyerem.

 

Kontakt

Literární toulky po Svitavsku Milan Báča 603511743 milan.baca@seznam.cz