A-Č
Aichner Fridolin (vlastním jménem Infried Bendech) - *5. 8. 1912 v Horním Sukolomě u Uničova, †13. 4. 1987 v Gochu (SRN). Fridolin Aichner studoval Gymnázium v Moravské Třebové (maturita v roce 1931). Potom studoval v Praze germanistiku a slavistiku. V roce 1936 promoval na doktora filosofie s vynikající disertační prací „Hláskosloví hřebečských nářečí“. Po ukončení studia působil mladý doktor jeden rok na státním Gymnáziu v Novém Jičíně a jeden rok na Gymnáziu v Moravské Třebové. V roce 1939 byl povolán k vojenské službě. Na konci války upadl do zajetí, ze kterého se vrátil až v roce 1947. Po dobu pěti let pracoval Dr. Bendech jako pomocný dělník. Již v této době psal básně a povídky pro různé časopisy a noviny. V roce 1952 se vrátil k učitelskému povolání na Kolegiu Augustinianu v Gaesdonku na Dolním Rýně. Od roku 1955 žil se svojí rodinou v Gochu na Dolním Rýně a byl zaměstnán na tamním gymnáziu, kde vyučoval němčinu. Na lidové vysoké škole vedl po osmnáct let amatérský divadelní kroužek a psal různé hry pro školní rozhlas. Jako lyrik, vypravěč a dramatik získal v roce 1960 vyznamenání od Sudetoněmeckého svazu a v roce 1966 také „Hřebečské vyznamenání“. Fridolin Aichner byl také členem Marburského kroužku a s jeho bohatou tvorbou byl seznámen široký okruh čtenářů. Svými básněmi, svými díly pro mládež a děti se stal velmi známou osobností v dětské literatuře. Dílo Aichnera: „Kukačka se směje z trnitého keře“ (1953), „Vykoupení Petra Brachtela“ (1959) – román popisující neklidnou dobu po třicetileté válce, „Svět byl plný zázraků“ (1959) – povídky z dětství, „Hra o mrtvé smrti“ (1961) – divadelní hra, „Dvojitá sebevražda“ (1964) – povídky, „Na zaváté stopě“ (1966) – historický román, „Stavíme pevné domy“ (1971) – povídky, „Chrpy a rudý mák“ (1972) – román, „Pověsti“ (1975) – povídky, „Můj čertík na hraní“ (1978).
Andrlík František Josef - *21. 9. 1852 Polička, †23. 11. 1939 Ústí nad Orlicí. Rodiče vlastnili v poličce menší hospodářství a později střižní obchod. Po dokončení obecné školy a německé reálky poslali ho rodiče na český ústav pro vzdělávání učitelů v Hradci Králové. První místo podučitele nastoupil v roce 1872 ve Výprachticích. V roce 1873 přišel do Ústí nad Orlicí, kde vyučoval plných 39 roků. Psát začal František Andrlík nejdříve do různých časopisů a kalendářů formou výchovných a poučných článků pro mládež. Brzy si získal jméno mezi nakladateli, zejména u Hynka a Bačkovského, kteří pak začali vydávat jeho první díla. Procestoval celý Balkánský poloostrov. Stal se přítelem jižních Slovanů. Žil s nimi a poznal jejich zvyky. Z těchto cest vznikla celá řada článků, které byly otiskovány v časopisech Lumír, Pokrok, Humoristické listy a Zlatá Praha. Byl také redaktorem Tribuny dětem. Redigoval Hynkovy kalendáře, Literární věstník ad., Napsal celkem 124 knihy, z toho 84 pro mládež („Český Robinson Crusoe", „Zápisník Václava Čecha, žáka páté třídy", „Na škole měšťanské. Nový zápisník Václava Čecha", „Spolužáci", „Bratrstvo mstitelů", „Bezděčná pouť. Příhody mladého Čecha", „Cestou do Austrálie", „Nerozluční", „Na letním bytě" a „Slávkovy dobrodružné výpravy"), z nich je 59 původních a 25 překladů (překládal z němčiny, angličtiny a bulharštiny). Andrlík byl také autorem divadelních her.
Augusta Antonín - *12. 4. 1832 ? Nehvizdy u Brandýsa n. L., †17. 8. 1866 Jefferson City (USA). Zakladatel moderního českého nakladatelství, od roku 1852 majitel tiskárny v Litomyšli (tiskárna mu byla postoupena, když si za manželku vzal dceru litomyšlského knihtiskaře Bergera Františku. Jeho činnost byla motivována povznesením českého národa, proto v letech 1860-1863 vydal řadu významných děl: Komenského Labyrint světa, Nerudovo drama Francesca di Rimini, Němcové Babičku, díla Jana Wenziga, Jana Palackého ad., vydával Obrazy života (řízené Janem Nerudou), první litomyšlské noviny Hlas z Litomyšle, moravský pedagogický list Pěstoun moravský A. K. Vítáka. V souvislosti s vydáním Babičky od B. Němcové jako nakladatel očekával (vzhledem k tomu, že Němcová byla známou a oblíbenou spisovatelkou) i značný zisk. Němcová jednala o spolupráci s Augustou už od roku 1859, smlouvu o vydání svých spisů s ním podepsala po delším váhání až v září roku 1861. Do Litomyšle přijela, aby pracovala na sebraných spisech, 13. září 1861. Augusta jí opatřil ubytování v hostinci Modrá hvězda (u Pifflů). Jako první svazek měly vyjít dosud nepublikované práce Němcové. Zdravotní stav spisovatelky se však rychle zhoršoval, takže od tohoto záměru bylo upuštěno. Snažila se proto připravit pro první svazek sebraných spisů Babičku. Spisovatelka uskutečnila pouze drobné zásahy do textu a vypustila motto a věnování. Na víc již neměla vzhledem k pokračující nemoci sil. Augusta byl nespokojen a přestal Němcové vyplácet zálohy a ručit za ni v hostinci. Octla se prakticky bez prostředků. Ve velmi zuboženém stavu ji nakonec manžel odvezl do Prahy. Na smrtelném loži dostala Němcová do ruky první sešit druhého vydání Babičky – vydání to však bylo velmi nekvalitní: špatný tisk na nekvalitním papíře a opět tiskové chyby a neautorské zásahy jako ve vydání prvním. V roce 1863 odjel Augusta do Ameriky, kde pod cizím jménem v roce 1866 zemřel.
Autrata František Václav - *10. 8. 1872 Křižanov, †28. 8. 1966 Brno, Pseudonym: Kato Novotný, otec spisovatelky Ludmily Uličné. Absolvent studia němčiny a češtiny na filozofické fakultě UK v Praze. Učitel, autor pedagogických pojednání, překladatel z polštiny a němčiny (Uvedení do mluvnice staročeské, Kapesní slovník jazyka českého i německého). Působil v Prostějově, Uherském Brodě, Brně, Ostravě, Plavči a v letech 1922-1933 jako ředitel gymnázia v Litomyšli. Pro litomyšlské představení přeložil libreto Cherubiniho opery „Vodař“. Autor vzpomínkových próz s autobiografickými prvky, prací o M. D. Rettigové, Fr. Melicharovi ad. Spoluredigoval almanach Studentská Litomyšl.
Baštecký Josef - *26. 2. 1844 Libiš (Neratovice), †13. 3. 1922 Pustá Rybná. Hudební pedagog, evangelický učitel, jednatel osvětového spolku Komenský v Praze, autor literatury pro děti a mládež, básník a překládatel textů amerických duchovních písní. Byl redaktorem časopisu Česká rodina – časopis pro zábavu a poučení, přispíval do několika pedagogických časopisů a psal odborné publikace k problematice výchovy a vzdělání. V roce 1879 otevřel v Praze české knihkupectví. Odpočinek trávil u bratra, evangelického faráře, v Pusté Rybné.
Batík Václav - *19. 10. 1858 Čáslav, †2. 11. 1921 Praha. Původním povoláním byl technickým chemikem, pracoval jako podučitel v Bělé u Luže, správcem školy a později řídícím učitelem v Dolní Lhotě. Od roku 1890 se stal odborným učitelem přírodovědného a technického oboru při měšťanské škole v Poličce a od roku 1903 působil jako ředitel měšťanské školy v Bystrém. Byl spoluzakladatelem zdejší Občanské besedy, divadelní režisér, ochotník, autor historických prací, divadelních her (např. „Bysterský primátor“ z období třicetileté války), básní, časopiseckých příspěvků. Je autorem „Dějin města Bystrého" (1907). V roce 1920 odešel z Bystrého a přijal místo ředitele měšťanské školy ve Vrchlabí. Pro morální poklesek byl penzionován.
Batíková Marie - *29. 1. 1861 Olešnice na Moravě, †13. 4. 1919 Bystré. Učitelka, autorka divadelních her, novel, povídek a pohádek, manželka Václava Batíka. Byla spisovatelkou s vlasteneckým a sociálním cítěním. Některé její práce vyšly knižně, jiné uveřejňovala zejména v poličské Jitřence. Je autorkou pohádkové hry se zpěvy „Zlatý kruh“ nebo výpravné báchorky se zpěvy a tanci „Čtvero ročních počasí" (premiéru měla 1. 12. 1912 v Bystrém).
Beran Buffallo Ruda (vl. Jménem Rudolf Beran) - *8. 4. 1966 Moravská Třebová. Básník, spisovatel, knížky poezie vydává od roku 1994 („Nucené verše“), je zakladatelem Literárního sdružení Iniciály (Jevíčko). Píše písňové texty (např. pro skupinu Kaderusblues)
Bošek Pavel - *1. 1. 1932 Praha, †17. 11. 1980 Praha. Prozaik, dramatik. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako dramaturg v Armádním uměleckém souboru, později se stal šéfem Satirického divadla a ještě později šéfredaktorem Repertoáru malých scén a časopisu Amatérská scéna. Vydal sbírku povídek „Redutání“ (1970) a o rok později soubor „Erotikhon“. Od konce 60. let majitel chalupy na Svaté Kateřině u Borové, odtud knížka povídání „Borokosy“ (1996). Hrál také drobné role v pražských divadlech a ve filmu.
Boštík František Xaver - *27. 10. 1883 Horní Újezd, †12. 2. 1964 Chotěboř. Básník, spisovatel, fotograf, kněz. Studoval na litomyšlském gymnáziu, pak bohosloveckou fakultu v Hradci Králové. Po roce 1948 byl pronásledován, odsouzen a vězněn v Chrudimi. Byl zbaven souhlasu k výkonu kněžské služby. Autor několika sbírek básní („Krvavé vavříny“, „U zpívajících vod“), báseň Na Bledu zhudebnil J. B. Foerster.
Brož Eduard - *23. 11. 1882 Korouhev, +14. 12. 1956 Korouhev. Po vystudování učitelského ústavu působil jako učitel v Korouhvi, kde nacvičoval divadelní hry pro děti i dospělé, ve škole provozoval loutkové divadlo. Byl zároveň kronikářem obce.
Břeněk Otýn (vlastním jménem Otakar Břenek) - *23. 3. 1870 Vanovice u Boskovic, †28. 1. 1926 Brno. Prozaik, autor povídek a črt z počátku 20. století z venkovského prostředí Malé Hané. Pocházel z rodiny písmáka, gymnázium studoval v Brně, Vysokém Mýtě, Kolíně a v Praze. Pak studoval vysokou školu veterinární ve Vídni, Drážďanech a ve Lvově. Před závěrečnými zkouškami se však rozhodl věnovat se žurnalistice a spisovatelství. V letech 1900 až 1905 žil v Praze, kde psal hlavně do Národních listů a do Pozoru, působil v krajinském listě Malá Haná v Jevíčku a v Boskovicích. Stýkal se také s našimi významnými spisovateli (Mrštíkové, Mahen, S. K. Neumann, Těsnohlídek, Machar). První samostatně otištěnou prací byly verše Pohádka o tajence z roku 1909. Za knihu Humoresky obdržel Moravskou literární cenu.
Břeň Matěj (někdy uváděno Mřeň, přezdívaný Matějíček) - *2. polovina 18. století Široký Důl, †po roce 1832. Evangelický písmák, skladatel náboženských písní a modliteb, autor zpěvníků. Jeho skladby vynikaly poetickým cítěním a slohovým propracováním, jeho zpěvníky měly výbornou grafickou úpravu. V Širokém Dole působil do roku 1832 jako učitel, avšak bez povolení vrchnosti (za to byl vězněn).
Březina Matouš Václav - *?, †1651 Litomyšl. Tiskař, vydavatel lidové četby. Asi roku 1630 se oženil v Litomyšli s vdovou po zdejším tiskaři Janu Rykovi Dorotu, v litomyšlské tiskárně vydával zábavné a populárně naučné knížky pro lid a kramářské písně. Privilegium pro tisk všech knih vydaných v Litomyšli získal Březina od arcibiskupa pražského Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Z produkce Březiny byla např. „Historia kratochvilná o jednom sedlském pacholku“ od T. Mouřenína z Litomyšle. Autor pamětí o událostech v Litomyšli v letech 1600-1645. Vdova Dorota si roku 1653 vzala Jana Arnolta Hradeckého (později z Dobroslavína), který roku 1654 koupil litomyšlskou tiskárnu, činnou pod jeho jménem až do roku 1686.
Březovský Bohuslav - *25. 11. 1912 Rohozná, †24. 6. 1976 Praha. Spisovatel a dramatik. V roce 1932 maturoval na gymnáziu v Poličce, poté studoval práva (2 roky) a filosofii na Karlově univerzitě. V letech 1936 až 1938 byl redaktorem Národního osvobození, od roku 1939 pracoval jako redaktor Melantrichu a Orbisu, po roce 1945 ve filmu, v nakladatelství Československý spisovatel a v redakci časopisu Květen. První rozsáhlejší prózou Březovského je psychologický román „Člověk Bernard“ (vyšel také pod názvem „Vzdušné zámky“). Z Poličska získal motiv románu „Věční milenci“, do kategorie angažované společnské prózy lze zařadit dvojdílný román o událostech po květnu 1945 „Lidé v květnu“ a „Železný strop“, k jeho významným dílům patří „Joachym aneb Vládychtivost“, „Čistá duše“ nebo „Obratník raka“ (dosud nevyšel knižně). Prostředím hradu Svojanova se zabývá knížka pro děti „Tajemný hrad Svojanov aneb Paměti Františka Povídálka“. Pochován v Poličce. O Březovském také ZDE.
Bubeník Oldřich - *1908 Jevíčko, †1973 Jevíčko ? Literát, autor povídek (např. „Láska je vynalézavá“). Profesor na gymnáziu v Jevíčku.
Bukáček František - *8. 6. 1882 Moravské Křižánky u Svratky, 30. 10. 1970 Polička. Geodet, vlastivědný a národopisný pracovník. V letech 1934 - 1953 byl starostou Musejního spolku „Palacký" v Poličce. Přispíval do poličské Jitřenky, do Poličsko - vlastivědný sborník (např. Poličský kroj, Malíři Poličska).
Bureš Miloslav (vlastním jménem Jan Bohuslav Bureš) - *6. 11. 1909 Polička, †12. 11. 1968 Praha. Básník a prozaik. V letech 1922-30 studoval gymnázium v Poličce, pak 2 roky na filozofické fakultě UK v Praze, pracoval jako redaktor a úředník (na ministerstvech – informací, školství nebo kultury). Za přítelem Bohuslavem Martinů cestoval 1957 do Říma, 1959 do Švýcarska. Martinů zhudebnil pro smíšený sbor básně „Otvírání studánek“ (1955), „Legenda z dýmu bramborové nati“, „Romance z pampelišek“ (všechny později souborně v knize „Utkáno z pramenů“), některé jeho verše zhudebnil Iša Krejčí a Jiří Mihule, z knihy Vysočina milostná František Šauer a Petr Eben. Jádrem jeho díla je poezie věnovaná Vysočině („Chudé lásky“, „Zpěv na Justina Michla“, „Krajiny Františka Kavána“, „Zemi krásnou", „Jedlíci brambor"). Je autorem vzpomínek („Bohuslav Martinů a Vysočina“), pohádek a pověstí a souborů zvyků a obyčejů a lidových písní, příběhů z Vysočiny („Zpívající lípa", „Vysočina milostná", „Píseň lněných polí", „Špalíček z jasanu"). Je pochován v Poličce.
Cach Vojtěch - *7. 8. 1914 Vídeň (Rakousko), †30. 9. 1980 Praha. Spisovatel a dramatik. Po I. světové válce rodina přišla do Čech, Vojtěch Cach několik let žil s rodinou v Litomyšli, kde navštěvoval obecnou školu, pak žil v Holicích a vystudoval reálku v Pardubicích. Za okupace byl nasazen na Mostecku, brzy však z práce utekl a začal se skrývat. Zúčastnil se protifašistického odboje jako člen partyzánské brigády. Po válce pracoval jako kulturně propagační referent Severočeských hnědouhelných dolů, jako redaktor stranických novin, později jako šéfredaktor časopisu Divadlo, v letech 1970 - 1974 jako vedoucí dramatické skupiny Filmového studia Barrandov. Je autorem několika dramat, většinou z historie dělnického hnutí („Duchcovský viadukt“, „Mostecká stávka“), knih pro děti, rozhlasových her a próz.
Cupal Jan Alois - *16. 5. 1863 Rovečné, †4. 8. 1940 Polička. Učitel vlastivědný pracovník, sběratel lidových pověstí z Poličska („Z dávných dob“, „Pamětní spis o hradě Svojanově“, „Poličské pověsti“). Vystudoval učitelský ústav v Brně, působil na školách na Poličsku (Telecí, Rohozná, Oldřiš, Polička), je autorem četných prací, přispěvatelem časopisů Jitřenka a Od Trstenické stezky, založil obecní kroniky v Nedvězí, Oldřiši a Starém Svojanově, spolupracoval s Terézou Novákovou na románu Na Librově gruntě.
Čečetka František - *16. 1. 1917 Luže, †4. 8. 1982 Ostrava. Učitel, prozaik. Maturoval na Učitelském ústavu v Litomyšli v roce 1937, učil na severní Moravě a ve Slezsku, v letech 1972 – 1978 působil jako ředitel nakladatelství Profil v Ostravě, autor rozhlasových her, televizních scénářů, pohádek. Svou tvorbu věnoval zejména Ostravsku a životu vesnice („Vesnice za lesem“, „Jsou – odcházejí“, „Otevřete, svítá“, „Cesta do údolí“); autor knih pro děti a mládež („O pánech větrů, mraků a vod“, „Stopy statečných“).
Čermák Antonín - *31. 5. 1776 Litomyšl, † asi 1837. Kazatel, básník. Studoval teologii v Praze, působil jako farář mj. v Dolním Újezdě. Časopisecky publikoval poezii, v roce 1797 přispěl do Puchmajerova almanachu. Autor „Kázání na dny rozličných svatých a slavností" (1831).
Červenka Matěj - *21. 2. 1521 Čelákovice, †12. 12. 1569 Přerov. Spisovatel a písař a biskup Jednoty bratrské. Na kněžskou dráhu se připravoval u Jana Augusty v Litomyšli. Spolupracoval s Janem Blahoslavem na sestavení sbírky českých přísloví.